čtvrtek 23. ledna 2014

Opilá životem

Hrozně, ale hrozně moc se toho děje. Nestíhám to vstřebávát, natož tak dokumentovat. Nevím, jestli je to energií nového roku, nebo těšením se na konec práce ve škole a zvědavost na nový režim, ale vjela do mě úplně nová životní energie. Právě s výměnou práce se mi v podstatě znásobily povinnosti a volný čas smrsknul na minimum - minulý týden jsem pracovala snad osmnáct hodin denně: po škole rovnou úprk na nějaký nový kurz, které už mi začínají nabíhat (naštěstí zatím moc milí lidi - z jednoho pána jsem vyloženě nadšená, jezdím za ním sice až za Brno, ale vyplatí se, tak pěkný britský přízvuk jsem u žádného studenta ještě neslyšela, krom toho jsme si sedli povahově i humorem a odvoz v BMW na vlakové nádraží má taky svoje kouzlo :)), do toho mi hořel jeden soukromý překlad, účastnila jsem se dvou výběrových řízení na korektora (v jenom bych ráda uspěla, tak mi držte pěsti) a po nocích opravovala písemky studentům, abych jim mohla uzavřít známky... Přes to všechno (nebo právě proto) mám pocit, že teď nějak efektivně nakládám s časem, moc neprokrastinuju, snažím se dělat věci rychle, ale svědomitě. A jak intenzivně pracuju, tak potřebuju i intenzivně relaxovat - v mém případě uměním. A zase nevím, jestli se moje rozpoložení protíná s rozpoložením Brna, nebo se jen po nějaké době zase správně dívám, nebo se možná dívám pořád stejně, ale konečně zase VIDÍM. A vidím, že se toho strašně moc děje. A dělá mi to ohromnou radost. Jen ty výstavy, co teď frčí: zítra má ve Fait Gallery vernisáž Petr Nikl, minulou středu začala výstava TIMOvi v galerii Off Format (mimochodem o tomto brněnském streetartistovi vám tu už taky pěkně dlouho chystám nějaké povídání), celkem jsem taky zvědavá na chystanou výstavu Někdy v sukni v klasické Moravské galerii. Do toho nám tady přijede storytellingové seskupení Slovosledi s představením Slovosledi ve vlastní šťávě, v Ha divadle nově nazkoušeli Maryšu, což je jeden z mých vůbec nejoblíbenějších dramatických textů (já ty silné ženské prostě žeru), tak jsem zvědavá, jak se s tím divadelníci poperou; a mně na víkend přijíždí mamka a konečně vyrážíme na Lásky jedné plavovlásky do zatím vždy výtečné Husy na provázku, tak snad nezklamou ani tentokrát. Ve Studijku proběhne dobročinný bazar oblečení (ostatně na blešáky, bazary a podobné vylomeniny jsme tady v Brně experti), taky tu holky otevřely první českou knihovnu oblečení, což je velmi zajmavý koncept, který mi sestra s blížícími se tanečními velmi závidí, a bude potřebovat bližší prohledání. A to jsem teprve tak v polovině února! Do toho mi přišla pozvánka od exmuže na naprosto skvělé hudební akce v dubnu, takže mně prostě nezbývá než se jen těšit a těšit na nadcházející dny! O nově vznikajících kavárnách, cukrárnách a obchodech s jídlem ani nemluvím... Prostě mám pocit, že teď lidi dělají pro lidi spoustu super věcí a jsem za to moc ráda. Zase mám pocit, že je v Brně co objevovat. Všednost je ta tam, zdá se, že jsem zachráněna.

Krom toho jsem byla přizvána do jednoho čtecího kroužku, což je moc milá banda neoficiálně organizovaná Martinem Evženem Kyšperským (on prostě na sebe strhne pozornost :)), která se jedenkrát měsíčně setkává v místní čajovně za účelem osvěžení okruhu čtiva jejích členů; prostě každý si donese knihu svému srdci milou, nebo nějakou inspirující či jinak zajímavou knihu (jedna účastnice například přinesla - a tady si myslím, že většina z vás zaplesá - knihu určenou k zničení od ilustrátorky Keri Smith) a kousek z ní přečte (jak velký kousek právě většinou určuje Evžen, ale je fakt, že vcelku citlivě reaguje na celkovou atmosféru v publiku :)). No, a tak máte každý měsíc plno nové inspirace k četbě, pěkná myšlenka, ne? Taky proběhly dvě víkednové party ve studiu S lehkou hlavou - jedna taneční, kde jsme probíraly možnosti společného vystoupení (!), donesly raw a vege pochutiny a nakonec vznikl spontánní bazárek, protože jedna tanečnice nám otěhotněla, takže jí holky natahaly volné oblečení, aby měla do narození prcka v čem chodit. Bylo to krásné, hrozně silný moment. A Janča byla tak nadšená, že si jedny šaty nechala rovnou na sobě, protože jí slušely víc, než ty její původní :) Druhá party byla jogínská, taky super, ale tolik se tam s těma lidma neznám. O víkendu jsem taky vcelku natěšená naběhla na práci na diplomce, ovšem až po vydatné snídani s u učení trpící medičkou (nikdy nechtějte vidět obrázky z dermatovenerologie!) a skrz to se vám přiznám k jedné obsesi, ale tomu nechám samostatný příspěvěk - zatím můžete hádat, co by to tak mohlo být :)

Vsuvka č. 1 - snídaně (možná spíš brunch) pro efektivní učení alias 'Norská snídaně' v zde již několikrát zmiňovaném café Atlas. Snídaně tam mají výtečné, kávu nikoliv (již několikrát).

A tady vidíte výsledek - tohle jsem si prostě nemohla nechat pro sebe, takovou profi-vypadající studijní fotku :) Kamarádka mě večer na FB dost zaskočila, nejspíš jsem byla tak zabraná do výpisků, že jsem si vůbec nevšimla, že mě fotí!

Vsuvka č. 3 - zde je již zmiňovaná obsese - tak už je vám jasné, na čem při studiu ujíždím? Protože vylomeniny musejí být zásadně vždy a všude ;) Očekávejte albíčko :)

Jinak další závislost je teď domácí kosmetika, ale ta si taktéž zaslouží minimálně jeden vlastní příspěvěk - to si ještě užijete, hihi.

A dnes jsem si byla vyřídit živnost, takže velká pracovní změna se definitivně blíží. Na magistrátu jsem byla poprvé a dost mě tam zaskočil páter noster, ze kterého jsem měla chvíli respekt, což se ovšem nedá srovnat s respektem, který mám vůči úřadům a papírování (od toho i mé problémy s třídnicí). Moje formulářová gramotnost (jsem si jistá, že něco takového určitě existuje) je nula-nula-nic; ale naštěstí to byl velmi rychlý a na pohled nevinný proces. Sranda asi začne až při nahlašování na úřady. Prosimvás, takže bacha, Žana podniká!!! A nemůže tomu uvěřit. Zase si připadá, že vykračuje poněkud do neznáma a jen doufá, že na ni nečeká další past. Zatím jí totiž vše jen uvtrzuje v tom, že odchod ze školy byla ta nejsprávnější (ano, pisatelka si uvědomuje, že to slovo neexistuje) volba. Nechme jí ten optimismus, ano?

PS: Promýšlení outfitů a lakování nehtů (ad moje 'předsevzetí) přináší ovoce - dnes sladěna rtěnka, lak a náušnice (všechno korálově červené), jinak černé oblečení - a všimla si dokonce i zástupkyně! Normálně NAŠE zástupkyně mi dneska vysekla poklonu! A hlavně já se cítím dobře, a o to tu jde především, ať už je to povrchové, jak chce, mně dělá upravenost dobře. Krom toho to bude potřeba, protože mám slíbenou velmi zajímavou studentku!!! Vše se včas dozvíte ;)

A JAK JSTE NALADĚNI VY NA KONCI LEDNA???






Žádné komentáře:

Okomentovat