Řekněme pápá roku 2013

Tak a je to tu. Konec roku. Ať už chceme nebo nechceme, je to čas určitého bilancování (nemám to slovo ráda), nebo prostě alespoň ohlédnutí se, co jsme za těch posledních dvanáct měsíců natropili. A já si myslím, že nic není černobílé, asi nikdy jsem neměla pocit 'tak tohle je můj nejlepší/nejhorší rok života' - vždycky se něco povede a něco ne. Tak například já jsem si letos našla cestičku k Praze a začala tam ráda jezdit, naopak Brno mi nějak zevšednělo; byla jsem na spoustě skvělých kulturních akcích a taky na spoustě příšerných rande (naposled se to dokonce spojilo - aneb Funkeho výstava a ajťák pochichtávající se občas zobrazené části ženského těla jako malá holčička); objevila spoustu báječných blogů a někdy i lidí za nimi a založila si tenhle svůj kousek, ale poslední dobou trochu bojuju s pocitem, jestli není trochu hloupý a jestli to má cenu; poprvé jsem se podívala do Řecka a ač jsem si to užila, jak jsem si to užila, byla jsem tam sama; našla jsem si přítele a zase ho ztratila (i když to bylo asi dobré vytroušení); získala práci a zase ji nechala (nápodobně); udělala státnice z anglistiky a nedopsala magisterku z češtiny; nebyla jsem ani jednou pořádně nemocná, ale zase jsem skoro furt měla dost hnusný ekzém; zažila jsem plno krásných a plno špatných dní,... To je asi život. I kdyby vám to bilancování mělo vyjít nějak blbě, vždycky to má alespoň jeden velký přínos - když se totiž takhle ohlédnete, uvidíte, kolik jste toho za poslední rok zvládli, co důležitého se událo a co za váma za těch několik měsíců zůstalo. Já sama teď třeba docela koukám, málem bych zapomněla na ty státnice! :) To přece není jen tak, pomyslně si klepu na rameno :)

Nicméně od konce roku už je jen krůček do toho nového a k tomu zase patří předsevzetí. Dřív jsem na to dost byla, postupně ale s moudrostí věku (haha) a hlavně zkušeností, že co si člověk prvního ledna navymýšlí, stejně málokdy splní, jsem od nich upustila. Nicméně včera jsem četla v novém Respektu docela zajímavý článek o tom, jak naše země víceméně stagnuje (či hůř), protože před sebou nemá žádný cíl (tam se to zejména vztahovalo k přijetí eura). No, a protože jsem od přírody člověk sebestředný a vztahovačný, hned jsem tam viděla sebe. Taky mám pocit, že stagnuju (či hůř) a jestli to není tím, že nemám žádný pořádný cíl? Protože mé cíle poslední doby byly opravdu dosti chabé - hlavně přežít školu, pak se ještě k něčemu vzchopit, ráno hlavně stihnout vlak a o víkendu se dospat a takhle nějak pořád dokola. Ale to je pryč a do nového roku se vykračuje jedině hrdě a s hlavou vzpřímenou (říká Žana v 18.11 - předtím než se vydává na silvestrovskou party u svých kamarádů ;)), takže hurá na velké a jasné cíle (ne, být bio je dost vágní cíl a uspořádat knižní handl a la Soňa Malinová je sice hezké, ale rok z toho nevyžiješ; ehm, změnit svět si nechej až napřesrok ;))... Nuže takže:

1. Dopsat diplomku na Radka Fridricha (z toho vyplývá, že nejpozději 3. ledna letím do knihovny)
2. Udělat státnice na češtině (a neposrat se z toho - dost obtížné)
3. V březnu jít na ples v těch krásných černých šatech s krajkovými zády
4. Vymyslet, co se sebou od září (zejména pracovně)

Uf, už teď to vypadá na docela náročný rok, ale směle do něj!

Přátelé, sice jsem vám nepopřála krásné Vánoce, ale pevně věřím, že jste je krásné měli, a o to víc vám přeju jen to nejlepší do nového roku - hlavně zdraví a lásku a pocit bezpečí a snad ještě trochu štěstí - ostatní už přijde samo, respektive si to sami zařídíte. Krásný rok 2014!!!

PS: A nebojte se velkých cílů ;)