pondělí 28. října 2013

Padá, padá

to všechno na mě a sype se jako to listí podzimkové, co je teď všude okolo. Čas by měl plynout sice pořád stejně rychle, ale na podzim a na jaře se nějak splaší a utíká ještě rychleji, nezdá se vám? Nevím, jestli je to tím, že je v přírodě v tyhle období nejvíc změn, a tak to venku den ode dne vypadá jinak, nebo tím, že v podstatě odmala jedu podle biorytmů školního roku a během těchto dvou sezón se odehrává to hlavní, ale skoro každý rok mám pocit, že mi ta krása nakonec nějak protekla mezi prsty, že jsem se dost nevynadívala na kvetoucí sakury nebo se dost nenachodila vybarvenou podzimní přírodou a že příští rok to musím určitě změnit. No, letos tomu není jinak. Pořádně prohlížet jsem si to stihla akorát tak při cestě vlakem na severní Moravu minulý víkend, a to jsem byla tak uchvácena, až muselo být mladíkům přes uličku podezřelé, na co furt tak civím z toho okýnka. Jinak akorát při cestách ze a do školy registruju, jak se listí přesouvá ze stromů na zem a tam se přeměňuje na rozšlapaný maglajs. Metamorfézy podzimu a tma už v šest večer...

Tak jsem mohla být šťastná celé tři týdny, pak přišla taky nějaká metamorfóza. Akorát že můj Řehoř Samsa se nezměnil v brouka (i když kdoví, když už jsme se neviděli), ale v prudu vymlouvajícího se workoholika, u kterého jsem najednou byla na chvostu priorit. Po různých peripetiích a snahách dozvědět se alespoň důvod téhle otočky o 180 °, z něj vylezlo, že se nezamiloval a že to od začátku nemělo cenu. Aha. No, ty jeho nedávné plány na společné Vánoce tomu odpovídají. Nevadí, nebudeme už pátrat a přemýšlet. Takže už zase tančím sama-a. Je vtipné potkat se online na té seznamce, ze které jsem se stihla odhlásit (ale mají tam výpovědní lhůtu, jak u nájmu, hadi, takže účet mi propadne až v prosinci) a na kterou říkal, že už taky nechodí. Život má smysl pro humor, to se mu musí nechat. A ten černý mu jde nejlíp. Tak alespoň už stoprocentně vím to, co jsem tušila už předtím, totiž že Martin ee, bacha na to jméno, a že se nemám nechat ukecat - ten zásek na začátku byl varování. No jo, komu není rady, tomu není pomoci, viď Žaničko. A nemyslete si, že pláču, nebo tak něco. Jestli, tak si akorát tak nadávám. A tradičně si přijdu taková nějaká prázdná - dutá a prázdná. Ale skládat se nebudu, to teda nene, naopak si říkám 'tak jo, živote, dávej' a on dává; plnými hrstmi.

Ve škole chyběla kolegyně i ten minulý týden, takže jsem suplovala ještě víc, protože zástupkyně chtěla, aby měly děcka za angličtinu angličtinu a ne třeba chemii. Což jako chápu, ale nechápu, proč mi v takové situaci ještě chodí na hospitaci? Já měsíc a půl ve škole, lítám jak míček od ředitelky ke kolegyni angličtinářce, protože ty dvě se mezi sebou skrz problém s knížkama nebaví, středa ráno - čerstvě rozejitá s MM, ne zrovna čerstvá po třech hodinách spánku a ona mě pozdraví stylem 'Dobrý den, jdu se vám podívat do hodiny', tomu se říká začátek úspěšného dne. Dozvěděla jsem se, že v hodině moc mluvím anglicky a že to, že mi pět žáků přišlo pozdě do hodiny (byla to první vyučovací a šlo o nástavbu - několik studentů je tam v mém věku, pár je jich starších), je moje chyba, a že bylo zcela nevýchovné je neseřvat a jednomu z nich dokonce na konci hodiny dát jedničku (taková je domluva - nasbíral pět malých za předchozí písemky). Další den jsme to v klidu řešily a zástupkyně mi dávala praktické rady, co a jak s hříšníky (vypadá to, že v týdnu bude půlka školy po škole) a bylo to v pohodě a viděla jsem, že mi chce pomoct, protože si neuvědomuju reálnou hrozbu jménem 'rodiče', ale v ten moment jsem měla pocit, že na mě padla všechna nespravedlivost světa. Při otázce, jestli je mi jedno, že tam chodí pozdě, jsem měla co dělat, abych neodpověděla, že mi to vážně jedno je, že s tím, že studenti nechodí mě na tu školu brali, že všude vidím ty stovky omluvených hodin, tak co s tím mám asi tak dělat a že já se pokusím naučit něco ty, co tam jsou, teda jestli mě nechají s těmi všemi zápisy do třídních knih, podpisy a podpisy podpisů, nadpisy na tabuli atd. Pak mi teda vysvětlovala, že všchny tyhle bláboly jsou moje vlastní ochrana a já jí odkývala, že si odtěď o tom všem budu vést zápisy (kdo nemá sešit, žákovskou, knížku nebo byť jen tužku), i když ještě úplně nevím, jak to v praxi budu dělat a hlavně jak se obrnit, aby mi to nevadilo a nebylo hloupé. Protože mně je vážně úplně jedno, jestli někdo knížku nemá, stačí mi, když ji mají ve dvojici a můžou tak pracovat. Co mi vadí je situace, kdy ji student nemá, sedí sám a nic neřekne a nesedne si k někomu nebo si ji nepůjčí a sedí jak pecka do té doby, než si toho všimnu a vyřeším to. To si pak fakt připadám úplně... Nevim, zneuctěná. Já mám přeci učit, ne furt dohlížet, kontrolovat, komandovat, organizovat a vysírat. Si někdy připadám jak bachař, ne učitelka.

A do toho ty volby. Víte, že Čechy a Česko já jsem vždycky bránila, ale nevím, jestli ještě budu... Taky jsem byla vždycky apolitická, politice nerozumim, ani se o ni nijak nezajímám, ale od těch prezidentských voleb ve mně roste strach. Tehdy jsem všude okolo sebe měla žluté placky s růžovým pankáčem, všichni o něm mluvili, měla jsem jistotu, že to dobře dopadne, lidi mají přece rozum. A pak bác, dopadlo to jak to dopadlo. A do toho kecy vysočinských dědečků, jak to těm intelektuálům natřeli... Teď jsem byla docela obezřetná, se sevřeným žaludkem sledovala vývoj a podle všeho odradila babičku od té nehloupější volby. Nicméně to dopadlo podle očekávání katastroficky. Bohužel. Jak může skoro 15% lidí volit KSČM? To prostě nepochopím! Co od nich jako čekají? Neukázali se snad už? Co čekají od lidí, kteří veřejně prohlásí, že se Palach upálil jen tak, asi že měl blbý den. Že bude zase práce pro všechny? No, panebože. Ano, je to teď těžké, svinské a hovadské, zkuste si žít na severní Moravě, člověk by brečel. Ale tohle?!!! Na co pak máme tu demokracii, sakra? Fujtajksl, velebnosti. A další spoluvládci taky stojí minimálně za pozvednutí obočí, případně prostěřníčku.

Ale nebudeme se skládat, nene, na to tady máme písničku, a živote jen nám dávej.


Hodně síly do toho podzimu všem!

Žádné komentáře:

Okomentovat