Okurková sezóna

To jsem celá já. Než se rozhoupu k sepsání toho, jak je to všechno boží, když je horko a léto a krásně a hlavně když člověku odpadnou starosti a nějak nic moc nemusí, najednou je patnáct stupňů, leje a já sedím doma s rýmou, nemám hlas a ještě ke všemu se přidal asi zánět spojivek, neboť dneska ráno (to jako v pondělí) jsem ty oči prostě vůbec nemohla rozlepit, takže jsem zrušila jazykovku a spala až do tří. Pak nájezd na lékárnu, tak uvidíme, co to se mnou udělá. Ale to mám za to, že jsem v sobotu v noci ležela před hospodou kamarádových rodičů a kouřila cigaretu hledíc na hvězdy (já to normálně nesnáším - jako to kouření - ale zhruba jednou za rok se naskytne chvíle, kdy po cigaretě urputně zatoužím - zvláštní, že na mě tyhle stavy přišly tuším až po rozchodu s přítelem, který byl kuřák a já jsem to děsně těžce nesla) a pak v té hospodě zpívala karaoke Show must go ooooooon (velmi procítěně) od Mercuryho a mám dojem, že mi u toho někdo před obličejem držel mikrofon... Život je prostě boj, když je vám pětadvacet :) Zvlášť když teď všichni dostávají ty Mudr. a Ing. a Mgr. a chtějí to zapít.

Ale zpět k těm okurkám, respektive u mě spíš měruňkám a melounům. To tak byly jedny státnice za mnou a před létem už mě nemohlo nic zastavit. Ani myšlenky na nedodělanou diplomku nebo další státnice čekající za rohem. Pro mě prostě padla a dilemata s přesunutím starostí na zimu byla vyřešena celkem záhy. Rodiče mi to shcválili, na studijním se tvářili, že není nic jednoduššího než přerušení studia a já věděla, že teď nepotřebuju nic víc než pořádný relax. Už chyběl jen vedoucí diplomky, ale to bylo vyřešeno taky rychle, neboť mi přišel mail s odpovědí, že je to dobrý nápad, a s přáním krásného léta. Ještě tomu tedy musela předcházet jedna vtipná událost, neboť hned po odeslání mailu s návrhem o přerušení, jsem vyrazila na bazén, který jsem si naordinovala v rámci pohybové kúry po státnicích (ovšem tam taky trochu tuším počátek svého nachlazení - asi jsem se za ty tři návštěvy moc nalokala chlorované vody) a ejhle koho tam nevidím plavat o lajnu vedle? No jo, můj vedoucí... Ach jo, když já tyhle situace těžce nezvládám - stačí když za ním musím do kabinetu a tady takhle v bazéně? Trochu jsem se lekla a trochu se mi chtělo smát, ale hlavně jsem dělala, že ho nevidím, prootže mi to přišlo hrozně nepatřičné. Jen mě děsila představa, že se takhle budeme míjet celých šedesát minut. Naštěstí už po deseti utekl i s igelitkou, takže jsem si v klidu mohla doplavat ten svůj kilák a půl a pak mi došel onen slavnostní mail. Tak a teď už jsem mohla vysedávat na balkóně, číst a vůbec dělat, co jsem chtěla. Jak krásné.

A co teda vlastně dělám? No, dobře, nebudu tady provokovat s tím, že si vyspávám, jak se mi chce, ale raději doporučím nějakou tu kultůůůru, které jsem se zase mohla trochu víc věnovat. Tuhle akci teda už nestihnete, ale já se chci pochlubit fotkou cimbálovky na stadionu...

V rámci oslav Sokola vystoupila Stará garda (totiž nejstarší a nejvěrnější sokolky a sokolové - na mě hlavně zapůsobilo, že si všichni pamatovali tak dlouhou sestavu, bylo to fajn), pak se předvedla umělecká skupina Rafani, kteří předvedli tak trochu parodii, tak trochu moderní sestavu po svém - skupina asi třiceti mladých civilně oblečených lidí se sluchátky v uchu, kterými dostávali povely jako například vysmrkat se, zavázat si botu, sníst Brumíka, kterého měli v pravé kapse apod. Bylo to docela vtipné. No, a nakonec ta cimbálka, což byl pro mě zlatý hřeb programu - však vy už víte, že já na tyhle bandy trpím - škoda jen, že tam bylo celkově málo diváků, asi o tom moc lidí nevědělo, já bych byla taky nevedomá nebýt pozvání kamarádky, která to pomáhala organizovat. Tak třeba někdy příště, hlídejte si Stadec ;)

S kamarádkou jsem se vypravila do Semilassa na "unikátní výstavu" o Čapcích - reklamové unikátní mě trochu štve, ale ano, musím říct, že výstva není špatná. Samozřejmě by se mohlo jít mnohem více do hloubky, ale je taková, řekla bych lidová - ukazuje řekněme zajímavosti kolem Čapků a jejich tvorby: historii Památníku Karla Čapka u Dobříše, Karlovy fotky (opravdu moc krásné - měl perfektně vychytanou techniku), místa, která měli bratři rádi, část výstavy je také zaměřena na život a tvorbu (úplně mě překvapilo, jak se ta dáma rozepsala a co všechno stvořila) Karlovy manželky Olgy Scheinpflugové, návštěvníci se také mohou seznámit s podobou zahraničních vydání (respektive jejich obálkami) děl bratří Čapků a tady si neodpustím fotodokumentaci pro mě lehce děsivého japonského vydání a teď nevím, safra... R.U.R.? Válka s mloky?

Dále tam uvidíte také tři místnosti, prozradím jen tu pro mě úplně nejlepší, totiž Čapkovu pracovnu - tam jsem byla velmi blažená (kdybych někdy měla vlastní pracovnu, vždycky jsem si ji představovala nějak takto - masivní tmavý stůl, uctyhodná lampa... ještě na tom budu muset zapracovat, i když mám ráda i svůj bílý stůl z druhé ruky), rovněž přikládám foto, kochejte se.

V hlavním sále se pak promítaly Josefovy obrazy (teď myslím na Rosu, jestli mě neproklíná na dovolené, neboť jsem jí doporučila ne tak úplně plážové čtivo) a o kus dál zase pohádky O kočičce a pejskovi, tam jsme samozřejmě taky musely nějakou dobu pobýt, protože je vždycky hezké být zase chvíli dítětem, nemám pravdu? No, ale jak říkám, výstava jde spíš plošně než do hloubky, je to takový pel mel, ale příjemný pel mel a určitě nějaké nové informace objevíte, krom toho, opravdu jak inzerují - v rámci výstavy prolezete celé Semilasso od shora až do sklepa (tam je to trochu bojim bojim), takže výstava je opravdu rozlehlá. myslím, že si tam každý něco najde a na léto ideální. A taky to hrozně motivuje zase si něco přečíst od Čapků, já jsem se konečně dostala k Zahradníkovu roku a skoro mi přijde, jako bych četla nějaký oldskůůůlový blog :) Hrozně se mi ten jeho styl líbí.

Což mi připomíná, že konečně taky můžu číst a sledovat, co chci já, takže jsem asi po čtvrt roce zase byla v kině - v rámci příprav na Řecko na film Meteora řeckého režiséra s šíleným příjmením. No, oddychovka to zrovna není a děj je tak trochu předvídatelný, ale moc se mi tam líbilo propojení hraného filmu a animace (pro představu viz plakát k filmu) a samozřejmě síla prostředí. Taky jsem konečně viděla poslední sérii Game of Thrones, což teda žádná vysoká kultura není, ale je to tak napínavé, že se od toho nedá odtrhnout - respektive od začátku do konce, kdy hlavní postavy umírají jak na běžícím páse, nevěříte vlastním očím. Devátý díl mě vytočil tak, že jsem ten poslední už sledovala jen na půl oka - je to holt takový realistický fantasy seriál, dost mi to připomíná trh práce :) Kdybyste měli nějaké tipy na čtení, sem s nimi, budu moc ráda!

A ještě jednu fotku si neodpustím - mé letní jednobarevné obědy, mňam! Krásné léto všem!