čtvrtek 27. června 2013

Kavárnami živo je Brno

Už delší dobu vám tu chystám report na nově objevenou/ znovu objevenou / a stále objevovanou kavárnu v Brně, ale znáte mě, já než něco vyplodím... Alespoň jsem zatím nastřádala nějaký materiál.

Nuže začněme od té stále objevované, totiž jedné z mých nejoblíbenějších kaváren v Brně, od Zastávky. Platí o ní, že člověk kolem ní dlouho jen projíždí (nebo o ní ani neví, neboť je mimo centrum, což je jedna z jejích mála slabin; i když jak se to vezme), ale jakmile jednou vstoupí dovnitř, je polapen a už navždy se musí vracet. Opravdu taková čarovná ona je. Natahala jsem tam už spoustu kamarádů a spoustu jich tam ještě míním vzít (mrkám pravým okem :)). Bylo to asi poprvé, co jen jsem do kavárny vešla, ještě na prahu jsem si řekla, že to je přesně taková, jakou bych jednou chtěla mít já. Ale dost všeobecného vychvalování, pojďme rovnou k věci. V Zastávce mají úplně boží kávu (Saula), nejraději tam chodím na kapučíno, ale výtečná je i ledová káva (espresso s mlékem na ledu - žádné zbytečnosti) nebo obyčejné espresso s mlékem; samozřejmě mají taky latté a frappé a ledovou se zmrzkou a dvojité espresso a já nevím co ještě - prostě klasická kávová nabídka dobré kavárny. Sklenice vody je samozřejmostí, jako bonus dostanete ke každé kávě koláček, který je stejně jako jiné nabízené dobroty z jedné z otestovaných lokálních pekařství a co je důležité, v Zastávce myslí na detaily, takže všechno je krásně naservírováno ve vkusném nádobí, případně na kovových tácečcích (ježiš, to je blbé slovo - zkuste si to nějak zpracovat). Taky mají mňamky od Kokina a Future Sailors. Nejraději mám tamní sušenky - podobné už jsem zkoušela i doma. Dostanete tam ale i hummus, párky, pivo (vždycky si v létě říkám, že si tam dám nějakého nealko lahvového Bernarda a pak to nikdy neudělám) a víno a... Ale nejhlavnější je, alespoň pro mě, to prostředí - Zastávka má nezaměnitelný a neuvěřitelně útulný charakter zrekonstruovaného venkova? Ach, když slova nestačí...

Plno dřeva a cihlové zdi a poličky a šuplíčky a neuvěřitelně krásný dvorek, kde se báječně odpočívá v létě v chládku a kde mají domácí ateliér a možná trochu bizardní záchod s mozaikovou výzdobou; a taky je tam vždycky příjemná hudba a kavárna zároveň funguje jako galerie, takže tam asi co měsíc můžete koexistovat s novými moderními výtvory a občas se tam promítají filmy nebo se koncertuje.


Prostě pravý kavárenský život. A teď apeluju i na Brňáky, co tady celou dobu frfňají, že Zastávku přece dávno znají a co jim to tu píšu. Není to tak dlouho (no, dobře, možná už půl roku to být může), co rozšířili kavárnu o další místnost, která má sloužit zřejmě i kuřákům, neboť jsou tam popelníky, ale naštěstí jsem tam nějaké kuřáky zastihla zatím jen jednou, jinak je tam hezky vyvětráno (ještěže tak - ještě by mě chytla slina, hehe) a to je vlastně důvod, proč vám tady jako Zastávku podstrkuju. Jakože novinka - další místnost juhů :) Opět má nezaměnitelný charakter, je tam podijko a na něm nejúžasnější lavice a stolečky s tajnými vzkazy v tajných šuplících, taky je tam knihovnička a něco jako bar bez baru - prostě se tam dá sedět na vysoké noze.

Jestli jsem ještě někoho nenalákala se tam okamžitě vydat, tak já už nevím. Abyste si nemysleli, nejsem zaplacená! :) Jak jsem psala o těch vadách na kráse, mně ani ta poloha nevadí, protože se kavárna nachází hned vedle Siemensu, totiž firmy, do které jsem celý letošní rok chodila dvakrát týdně učit a že jsem kolikrát potřebovala před nebo po pořádnou vzpruhu :) Takže pro mě jediný vroubek kavárny je ten, že nechtějí, abych tam pracovala. Respektive jedna slečna provozní něco zapomněla a už to bylo. Ale kdoví, třeba to po létě zkusím zas...



Znovuobjevenou kavárnou je Záhrada café therapy, kam jsem se vydala po dlouhé předlouhé době, ale tak se mi tam líbilo, že jsem tam strávila skoro všechny obědy před státnicema. Sami se na facebooku škatulkují jako francouzská restaurace a palačinkárna, já se můžu přimluvit za výborné obědové saláty, kamarádi i za těžší varianty - mívají i tradiční české věci netradičně, celkově jde o moderní kuchyni a každý den nabízí asi čtyři druhy poledního menu (plus stálá a týdenní nabídka), vždycky alespoň jeden vegetariánský. A za jejich bezovou limču s melounem bych dala ruku do ohně, mňam! V létě je to naprosto must. Dále je kavárna child a dog friendly, takže zejména na prostorné zahrádce můžete potkat spoustu těchto návštěvníků. Interiér může lehce připomínat Zastávku, i když je to zase něco jiného, každopádně taky sází na útulnost.

Kulturní akce jsou rovněž samozřejmostí. Ach jo, a dívám se, že to nejlepší (přední místnost s krásnou dřevěnou lavičkou, zahrádka) jsem vám zase nezdokumentovala; nezbeda nezbedná. No, asi si to budete muset ověřit sami...



A poslední z dnes exponovaných podniků je opravdu novinka. Maloca café funguje něco málo přes dva měsíce a charakterem se dosti odlišuje od dvou předchozích kousků. Jde o kavárnu, která jede vyloženě na vegetariánské/veganské/raw vlně, takže nejen že sojové mléko je tam samozřejmostí (ale dají vám i normální, nebojte), můžete si dokonce vybrat z několika druhů (klasické, vanilkové, ale i mandlové atd.). Mezi další speciality tam patří matcha tea, red espresso (roibos připravený v kávovaru), vegetariánské slané i sladké koláče a polévky a jiné dobroty. Já jsem vyzkoušela zatím jen mrkvový dort, který byl moc dobrý, ale všechny pochutiny vypadají poctivě, takže bych se vůbec nebála. A teď narovinu. Maloca café není zrovna podnik, kam bych si zašla kvůli interiéru (není to nějaké špatné, ale ani to není ono - alespoň ne to moje ono), ani kvůli kávě, respektive espresso mi tam chutnalo velmi, s kapučínem nevím, ale možná se zrovna nepovedlo, nebo ze sójového mléka ta pěna nejde tak snadno... Co vás tam vezme je majitelka - milá slečna vrátivší se z Kanady, která je hlavou i srdcem podniku a nemá zatím na pomocnou ruku, takže jí tam vypomáhá neméně sympatická sestra jinak operující asi rovněž v nějaké kavárně (nebo spíš asi baru) na Žižkově (tam jsou spíš bary, ne?). Tolik jsem zatím za dvě návštěvy pochopila. Nicméně obě se velmi snaží a kavárna má jejich osobitý charakter, což se mi velmi líbí, a má to takový interní rodinný ráz. Co mě tam úplně dostalo a chci se s vámi o to podělit, jsou místní záchody. No, nedívejte se tak, ano záchody - jsou totiž opravdu skvostné. Výzdoba jednoduchá a přitom úderná, výsledek prý jednoho sesterského mejdanu (jojo, ty holky mě baví). No, po dlouhém rorzhlížení, obhlížení a smání, jsem se tam musela vrátit i s foťákem, takže se na vybraných kouscích můžete pobavit taky. Ale je tam i kus filosofična.



Tak abychom si to zrekapitulovali. Pokud chcete navštívit všechny tři kavárny v jeden den, nabízím toto pořadí: do Zastávky na snídani, projít se alespoň kousek kolem řeky směrem k vojenské nemocnici, dojet na oběd do Záhrady a pak doběhnout na záchody a svačinu do Maloca cafe. Večer pak asi strávit ve fitku, nebo pro rezignované s vínem na Kraváku - každý si najde své ;)

Ale nemyslete si, že tímhle to končí. V Brně je totiž kaváren jako máku, takže nemůžete zůstat u pár oblíbených, to je jasné. A nové a zajímavé stále vznikají - tady třeba jedna chystaná vypadá hodně lákavě. Tak další zas někdy jindy, jo?

2 komentáře:

  1. Zanulo, tak kdy vyrazime na ten kavarensky den? Moc pekne jsi to naplanovala (na fitko bohuzel nezbyde cas..)

    OdpovědětVymazat
  2. Hned, teď a už, drahý anonyme. Jen jestli to dobře tipuju, ty máš nějaké jiné povinnosti (třeba jako zachraňovat životy) o pár kilometrů dál, ne?

    OdpovědětVymazat