neděle 3. března 2013

Prolog

Ale jo. Ono to dává smysl. Při psaní bakalářky (vlastně bakalářek - och vy mé obory) jsem si založila profil na čsfd a začala se intenzivně věnovat Mahjongu online. Při magisterkách to chce něco většího. Těžší kalibr. Něco více časkonzumujícího (jak my angličtinou zdegenerovaní studenti říkáme).
BLOG.
Nestačí, že je teprve od září, ale s o to větší vášní, pravidelně projíždím a vesele tak prokrastinuju, chce to povýšit. Chce to blog vlastní. A tak je tady 'Žana tropí hlouposti', aneb vše, co chcete vědět o životě jedné praštěné holky z Brna, a něco navíc, co ani vědět nechcete, jako přívažek.

A máte pravdu, 'Prolog' jako první příspěvek jsem ukradla (ani už nevím kde, no, na nějakém jiném blogu), ale to snad v dnešní době, kdy kradou všichni (chápejte, půjčují si nápady a v lepším případě je dávají do nových kontextů) nestojí ani za řeč. A je to tady! První příspěvek a já už začínám znít jako velká moralizátorka - prosimvás, kdybych tady nějak moc moralizovala, patosovala a dělala jiné nepřístojnosti, tak ihned zarazit. Toto tady nechceme!

Kde jsem to... Aha. No, 'Prolog' jsem si ukradla, protože je to slovo spojeno s divadlem a kulturou, a to všechno vám tady budu často nutit, a zejména proto, že se mi snad už navždycky u jeho vyslovení vybaví úžasná Mirka Prokešová a Martin Dvořák v dechberoucím tanečním představení Malstroem. Video není k mání, tak vám tady alespoň pustím písničku Broken harp od PJ Harvey, která byla součástí hudebního doprovodu (společně s hudbou Richarda Wagnera). Pokud neznáte umělecké seskupení ProART, jehož jsou ti dva tanečníci součástí, něco si o něm určitě najděte, vyplatí se o nich vědět. Dejte na mě.



No, a to bych tak byla ve zkratce i já: holčina, co má ráda kulturu a všem okolo ji s většími či menšími úspěchy propaguje (zatím jsem ale asi docela přesvědčivá - jestli já se raději neměla dát na to PR, haha), myslí si, že je docela vtipná (hehe), do každého příběhu se zaplete (vypadá to, že v nejbližsí době půjdu na film - počkejte, jestli se tady pustím do obsahu...), neboť prostě nedokáže pustit všechny ty detaily, o kterých předem ví, že nejsou třeba a posluchače akorát unudí. A chodí rychle. Tak.

To by pro začátek stačilo. Novému blogu zdar a sílu a autorce a snad i nějakým čtenářům, aby je to dlouho bavilo (nebo alespoň než dopíše ty magisterky, jo?).


2 komentáře:

  1. Kočko,
    v něčem úplně stejné,
    v něčem kilometry vzdálené ... ale já tě žeru!!! Jsem tvá první ofiko čtenářka,
    jenom prostě aby se to vědělo,
    až napíšeš knihu,
    vtipný filmový scénář
    nebo si povedeš vlastní one-woman show,
    tak bych prosila o poděkávání na předsádce nebo v titulcích.
    Pusu!

    OdpovědětVymazat
  2. Drahá R.,
    píšu si. Doufám, že na medializaci svého jména nějak nespěcháš - vidím to dřív na tu kavárnu v New Yorku.
    Mimochodem internet říká, že těh kilometrů je 209 ;)
    xxx

    OdpovědětVymazat