Hmmm, přepokládám, že projekt Muž bude zase oblíbená rubrika u vás, protože drby dycky táhnou, že jo?! No, dyť já taky semtam otevřu Super.cz, když to na mě řve, komu zase podělali plastiku, nebo kdo se zhulákal na večírku... Tak ale úplně takhle to tady nebude, jo?
No, co vám mám řikat, projekt Muž se nějak nevede. Po tom, co jeden dlouhodobý projekt skončil loni na podzim, je ticho po pěšině. Nebo ani ne tak úplně ticho, ale já si představuju nějaký dlouhodobý výlet, ne sejití z cesty... A tak jsem mrzutá. Už skoro rok a půl. Mordyjé! (Cha, konečně příležitost využít to nově obkouknuté slovo.) A tak jsem začala vážně jednat. Teda nejdřív jsem musela minulou středu dojít pozdě k ránu domů s rozbitou dušičkou a rozmazanýma očima a uvědomit si, že za ten rok a půl jsem měla vážný zájem akorát o tři muže. Ano, pouze tři. Z toho, po více či méně jasných (až zcela nejasných) důvodech, nic nebylo, takže jsem se rozhodla, že další takový rok a půl už teda ne! Co rok a půl, už ani měsíc ne. A že teda dám na ty rady okolo a konečně přestanu opovrhovat a vyhýbat se těm internetovým seznamkám... Když mě to přijde TAK nepřirozené! Já, věčná romantička toužící po nějakém neuveřitelném setkání s příběhem, který budu moct vyprávět ještě vnoučatům (no, naštěstí bude stejně co vyprávět, chachá), mám vyplňovat suché dotazníky a pak čekat, jaké kusy jí vyselektujou a z těch si vybrat??? No jo, přesně tak. Jak nepoetické. Ale i to je život. A tak jsem se na to vrhla. Účet na eDarlingu a už to jelo... Samozřejmě jsem toho začala litovat, jen co jsem se registrovala. Samé otázky na ano/ne, případně maximálně škála. Mátly mě otázky typu: "Jste inteligentní?", "Jste chytrá?", "Jste moudrá?" apod. - všechny samostatně ohodnotit... Taky jsem se bála, že v nabídce nebude vůbec nic takového, co hledám: tedy kulturně založený muž se smyslem pro humor (chápejte, aby to bavilo mě), nekuřák, nejlépe pracující v humanitní sféře, přitom zodpovědný... A už vůbec jsem nevěděla, jak mám dát jako vědět, že jsem dost střelená, že chodím rychle, že moc nejím maso a všechny podoné esenciální věci, když se mě tam furt dokola akorát ptali na oblíbené sporty. Dobře přeháním. Ale jen trošku. Nakonec se objevily i - ve škole tak neoblíbené - otevřené otázky, kde jsem se mohla projevit, ale už jsem byla tak vyčerpaná, že to, myslim, za moc nestálo. A to nejhorší mělo teprve přijít. Když se na mě začaly hrnout ty seznamy ajťáků a manžerů s popisem "celý můj život je uspořádaný", začalo se mi dělat špatně a měla jsem chuť vyhodit seznamku i s počítačem. Jako nic proti ajťákům - mám několik takových kamarádů a mám je ráda, ale jako partnera, to by nešlo. No jo, jsem předpojatá, já vim. Jo, ještě jsem zapomněla říct, že jsem si účet předplatila na tři měsíce (jinak tam totiž nevidíte fotky, což představuje docela důležitou součást, co si budeme namlouvat), což mě stálo nějakých osm set něco korun. Ale co, říkala jsem si, že už jsem vyhodila peníze za větší blbiny, že přece do lásky se investovat musí, no ne? Tady to ale zní dost divně... No, takže takhle jsem se vztekala a zase byla smutná a zlomená a nadávala na všechny radílky a seznamky světa a...
A pak se v seznamu najednou objevil grafik/designér. A mé srdce zaplesalo. No jo, já prostě blbá jsem a blbá zůstanu, ale co. Po projití jeho profilu plesalo ještě víc, neboť se ukázalo, že nekouří a je vtipný. Dost vtipný. No, netrvalo dlouho a začali jsme si psát. Taky jsem mu přišla taky vtipná...
No, nebudu to protahovat: zítra jdeme na rande, tak mi držte pěsti. Takže tu seznamku úplně nezatracuju teda :) Ještě bude možná legrace...
Žádné komentáře:
Okomentovat